Legenda světového dopravního letectví – nadzvukový Concorde –  bývá spojován v drtivé většině případů s muži – piloty. Málo známou skutečností je ale fakt , jak hned tři ženy měly možnost s ním létat. Na první – Jacqueline Auriol – mne upozornil osobně před mnoha lety ještě za mého pobytu v Toulouse André Turcat ( šéfpilot programu Concorde a první , kdo s ním vzlétl ). Pojďme se proto nyní podívat na jejich neobyčejné životní osudy. Osudy žen , které své životy věnovaly létání rychlejšímu než zvuk …

Jacqueline Auriol :  žiji – tedy létám

Narodila se jako Jacqueline Marie-Thérèse Suzanne Douet 5.11.1917 v malém jihofrancouzském městečku Challans nedaleko Biskajského zálivu. Její otec podnikal v oblasti výroby lodí. Dětství prožila v Nantes , později studovala v Paříži umění  na známé L’Ecole du Louvre. V roce 1938 se vdala za Paula Auriola , což byl syn pozdějšího francouzského prezidenta. Jacqueline začala s létáním během léta 1947 a o rok později získala licenci soukromého pilota letounů. Tehdy létala na několika typech jednomotorových sportovních letadel a létání jí natolik uchvátilo , že se rozhodla se mu věnovat profesionálně.

Bohužel – přišel červenec 1949 a její osudný let hydroplánem. Tehdy letěla jako běžný cestující …Letoun se zřítil na hladinu Seiny a ona vyvázla s mnoha zraněními. Během dvou let podstoupila mnoho plastických operací obličeje , přesto se létání nakonec nevzdala. V USA během jednoho měsíce získala licenci soukromého pilota vrtulníků přímo u jejich výrobce Bell Aircraft v New Yorku. Instruktoři i po letech na ni vzpomínali jako na výbornou pilotku , která se velmi rychle učila a zvládala bravurně i výcvik mimořádných situaci za letu. Často reagovala i rychleji než tovární piloti … O rok později získala licenci vojenského pilota a začala létat na základně v Brétigny jako vůbec první testpilotka na světě !

V roce 1951 se jí podařilo ustavit nový rychlostní rekord v kategorii žen-pilotek , kdy na proudovém letounu Vampire dosáhla rychlosti 818,8 km/hod a tím překonala původní rekord americké pilotky – jmenovkyně Jacqueline Cochran. To byl začátek určité „rivality“ mezi dvěma pilotkami a další rychlostní rekordy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jacqueline Auriol dále létala zkušební lety na letounech typu Mistral a na řadě verzí známého letounu Dassault Mirage. Stala se mimo jiné i držitelkou prestižní americké ceny Harmon International Trophy a to dokonce třikrát. V této době začal mezi testovacími piloty výběr pro testování nového nadzvukového letounu – Concorde. Jacqueline Auriol prošla přísným „sítem“ letových zkoušek a stala se členkou skupiny prvních pilotů pro Concorde.

Pod vedením šéfpilota celého programu  Andrého Turcata na francouzské straně ( Angličané jak známo měli svůj tým zkušebních pilotů pro tento typ letounu ) začala létat s Concorde během roku 1969. Zde šlo o vůbec první prototyp č. 001 s imatrikulací F-WTSS. Po úvodní sérii zkušebních letů bylo rozhodnuto o rok později – aby se letoun už začal předvádět potencionálním zákazníkům. Jacqueline Auriol se tak účastnila jako druhý pilot prototypu Concorde například jeho předvedení šáhovi v Íránu. Mimo jiné měla na palubě jeho choť Farah Dibah s doprovodem. Létali s André Turcatem jako kapitánem a to z Teheránu , několikrát přistáli i na ostrově Kish. Předváděcí turné ji zavedlo i do mnoha dalších zemí , kde se jako pilotka Concorde stávala středem pozornosti a to nejen novinářů. Šáh měl zájem koupit Concorde jako vůbec první zákazník , aby byl nasazen na vybrané dálkové linky společnosti Iran Air. Zažila i občasná vysazení některého z motorů , o pumpáž za letu také nebyla nouze… Na Concorde ovšem vzpomínala mnoho let a nedala na něj dopustit , i když testy na hranici jeho letové obálky byly mimořádně náročné.

Po několika letech zkušebního létání Jacqueline Auriol odchází pracovat do francouzské státní správy na jedno ministerstvo v Paříži. Air France jí později dává možnost létat na jejich náklady  Concordy do USA , i když už „jen“ jako cestující. Pozvání kapitánů do pilotní kabiny bylo samozřejmostí a tak na jump-seatu vydržela skoro celý let – vzpomínky vymazat nešlo. Tato mimořádná žena prožila bohatý a plodný život , zemřela ve věku 82 let ve svém domě v Paříži v roce 1999.  Držitelka mnoha rychlostních rekordů i přes nepřízeň osudu byla atraktivní dámou , na kterou dodnes vzpomíná řada jejích kolegů a to nejen ve Francii. Byla autorkou několika knih vzpomínek , ty se dodnes velmi dobře prodávají.

Barbara Harmer  –  z kadeřnictví do pilotní kabiny

Foto BA

Bognor Regis , Sussex , Anglie , rok 1954. To jsou stručná data narození pilotky , která se o knipl musela s nepřízní osudu poprat a to téměř doslova. Na svět přišla do velmi skromných poměrů a tak si mnoho vybírat ani nemohla. V pouhých 15 letech po ukončení školní docházky pokračovala dále jako kadeřnice ve svém rodném městě. Tam jí jedna zákaznice poradila , aby  zkusila výcvik řídícího letového provozu a dala jí kontakt na svého známého. Jeho přímluva pomohla a tak doslova od kadeřnického křesla Barbara Harmer přichází do zcela jiného prostředí. Souběžně s prací dispečera- eléva na letišti London-Gatwick  si doplňuje středoškolské vzdělání , nutné pro další zkoušky.

Opět do jejího osudu zasáhla dáma. Matka její kolegyně ji pozvala na vyhlídkový let malou jednomotorovou Cessnou. To rozhodlo  – Barbara se stává pilotním žákem a díky půjčce od dobrých známých a svému nespornému talentu získává licenci soukromého pilota letounů. Ve stejné škole , kde se učila létat – Goodwood Flying School  – začala pracovat později jako instruktorka létání na plný úvazek. Její další krok mířil ovšem výše – doplňuje si další pilotní kvalifikaci a létá jako obchodní pilot letounů u společnosti Genair. Pak už byl jen symbolický krůček k její touze – „velkému“ létání u klasické letecké společnosti.

To se jí splnilo v roce 1984 , kdy po nástupu ke společnosti British Caledonian a po typové zkoušce úspěšně létá jako druhý pilot letounu BAC 1-11. Kapitáni pozitivně vnímají její přístup k létání a tak ji po nějaké době doporučují k postupu rovnou na pořádný velký „kotel“ – McDonell Douglas DC-10 ! Na něm poznává , co jsou opravdové dálkové linky včetně pobytů v exotických destinacích. O pár let později – v roce 1987 společnost British Caledonian kupuje její velký rival British Airways a Barbaře Harmer se tak nabízí prostor k dalšímu profesnímu růstu. Na druhé straně… v té době British Airways  měla přes 3000 pilotů , avšak z toho bylo jen 60 žen…  Její buldočí povaha , houževnatost a hlavně umění létat zaujaly řadu instruktorů natolik , že v roce 1992 byla vybrána do půlročního kurzu – přeškolení na její sen . Ten se jmenoval Concorde ! A tak se stalo téměř nemožné. Od prvních nesmělých krůčků ve světě létání poprvé usedla na pravou sedačku nadzvukové legendy světového nebe. O rok později již létá jako plně kvalifikovaný druhý pilot na pravidelných linkách a občas i charterových letech – například na Barbados.

Veřejnost se o ní v Anglii dověděla díky jednomu článku v odborném leteckém periodiku a téměř přes noc se díky obrovskému zájmu médií stala v Anglii známou snad každému. Novinářům se raději vyhýbala , avšak moc úniku nebylo. K jejím velkým zážitkům , na které léta vzpomínala – byla přeprava fotbalistů Manchesteru United na legendární zápas – finále Champions League do Barcelony. Na letišti čekaly tisíce fandů a jejich vlajky byly opravdu všude. V letové hladině 60 000 stop byla jako doma , vysoko nad Atlantikem vychutnávala každou minutu při letu dvojnásobnou rychlostí zvuku. Po ukončení letů Concorde i u tohoto dopravce přechází na jiný typ letounu a před odchodem do „leteckého důchodu“ létá jako kapitánka Boeingu 777.

Barbara Harmer nebyla jen pilotkou – ale rovněž vášnivou jachtařkou a v toto sportu získala i řadu cenných medailí. Přes všechna ocenění ale stále zůstala skromnou anglickou dámou , která se ráda bavila s každým , kdo se zajímal o její práci nebo koníčky. Ve volném čase ještě stihla vybudovat krásnou zahradu u svého domu. Bohužel , její zdravotní stav se začal zhoršovat krátce po odchodu od „velkého“ létání. Lékaři jí našli zhoubný nádor a i přes veškerou péči její síly slábly…Svého mnohaletého životního partnera si vzala po 27 letech společného života , aby po 27 dnech manželství nastoupila na let , odkud již není návratu. Barbara Harmer odešla z tohoto světa 20.2.2011. Prožila ovšem krásný život , i když ve věku 57 let musela předčasně odejít. Litovala , že se nestihla přeškolit na stíhací letoun Spitfire , další legendu s křídly. Manžel její poslední přání přesto splnil. Požádal jejich společnou kamarádku – pilotku a ta vzala Barbařiny ostatky v urně s sebou do Spitfire , aby nad katedrálou v Chichesteru v květnu 2011 vzdala před stovkami pozvaných hostů poslední poctu této výjimečné dámě. Několika nízkými průlety poděkovala Barbaře za její leteckou službu a to nejen za kniplem nadzvukové legendy jménem Concorde.

Beatrice Vialle – život bez kompromisů

Foto A Ernoult

Bourges – nádherné město s krásnou gotickou katedrálou ve střední Francii  , zde se dne 4.8.1961 narodila žena , která měla to štěstí stát se první francouzskou pilotkou Concorde. Beatrice Vialle byla jedním z pěti dětí profesionálního vojáka a matky v domácnosti. Jako nejmladší dítě vyrůstala jako její vrstevnice a nikdy ani náznakem neuvažovala o létání. V dospívání dávala přednost posilovně a uvažovala o profesi učitelky nebo vychovatelky. Její kantoři jí radili , aby se „živila hlavou“ a proto se začala více věnovat matematice. V rámci jedné matematické soutěže se dověděla , jak po několika letech bude známá ENAC ( Státní škola pro civilní letectví ) otevírat pětileté specializované studium otevřené i pro ženy. Neváhala a po přijímacích zkouškách začala se studiem na této instituci. V Bourges je i letiště a právě zde se spolužáky absolvovala první ukázkový let s instruktorem. Mladou dámu letectví chytilo naplno a už v tom létala doslova až po uši…

Po škole už s čerstvým diplomem obchodního pilota letounů přichází ke společnosti Air Littoral ( v roce 1984 ) . Zde létá jako druhý pilot brazilského turbovrtulového letounu Embraer EMB 110 Bandeirante hlavně na vnitrostátních linkách .U této společnosti byla první pilotkou ! Někteří kolegové na ni koukali jako na „exota“ a posílali ji ke sporáku… Nicméně ona už vařila a to dokonce výborně , takže jim raději zacpala ústa svým bezproblémovým létáním. O rok později už létá jako druhý pilot na letounu Airbus A320 u Air France poté , co si musela zvyknout na „sidestick“ místo klasických pilotních „beranů“. Na těch si předtím užila své , když u této společnosti létala Boeing 727. Po letech vzpomínala , jak byla teprve desátou ženou u Air France , zatímco pilotů – pánů zde létalo přes tři tisíce ! Na A320 se stala kapitánkou a po nějaké době se přeškolila na dálkový Boeing 747. V té době už u Air France létalo 110 žen a občas létala v „celodámské“ posádce. Za nějakou dobu létala jako kapitánka Boeingu 747 prakticky po celém světě.

Po mateřské dovolené ( stala se mámou dvou synů ) se vrací k Air France začátkem roku 2000 a zde ji čeká nečekaná zpráva. Kapitáni – instruktoři ji doporučili do výběru pilotů pro výcvik na nadzvukový Concorde ! Po letech vzpomínala , jak to nebrala vůbec vážně se slovy : „Ženských nás bylo jako kapitánek málo , takže jsem s úspěchem rozhodně nepočítala – že bych ve finále byla vybrána“. Ale výběrem se ctí prošla včetně náročného výcviku na plně pohyblivém letovém simulátoru a to s výborným hodnocením. Oporou jí byl její manžel , který se musel vyrovnat s chodem celé domácnosti – což dle ní byla občas „ kovbojka“. Concorde byl ovšem náročný letoun .Se smíchem ještě říkala : „Pokud jste měli při letu s ním byť třeba jen tři minuty volné , mohli jste si být jisti , jak jste na něco zapomněli “.

Osud jí ale nemile překvapil : dne 24.7.2000 ukončila výcvik na simulátoru a o den později přišla katastrofa Concorde Air France , kdy letoun krátce po startu dopadl na objekt hotelu v Gonesse… Sama na to vzpomínala v jedné rozhlasové reportáži , jak si všichni volali , co vlastně bude dále… Nemohli uvěřit , co se mohlo stát. Bylo to velmi těžké období spojené se ztrátou několika přátel – kolegů. Ale čas se naštěstí nezastavil. Vedení společnosti ( stejně jako British Airways ) začalo s postupnými úpravami všech jejich zbývajících letounů Concorde , aby se mohly vrátit  brzy opět na nebe. A tak se dostalo i na Beatrice Vialle , která poprvé letěla s cestujícími na lince z Paříže do New Yorku 19.11.2001 jako první žena-pilotka Concorde u Air France ! Celkem na pravidelných linkách s Concorde přeletěla Atlantik tam a zpět 46x , k tomu ještě 3 x na charterových letech.  Pak přišlo loučení s letouny Concorde – nejdříve u Air France a něco později i u British Airways.

Foto Air France

Beatrice Vialle se dostalo té cti letět na posledním komerčním letu s tímto krásným nadzvukovým strojem. Dne 31.5.2003 na lince AF4332 vzlétl Concorde s registrací F-BVFB s kapitánem Jean-Louis Châtelainem , jako druhý pilot letěla Beatrice a palubní  technik  M.Vasseur. Šlo o rozlučkový let na objednávku z Paříže nad Biskajský záliv a zpět. Nejvyšší dosažená rychlost na tomto letu byla Mach 2,02. Dnes je tento letoun v muzeu v Le Bourget po boku prvního  prototypu Concorde s registrací F-WTSS. Beatrice Vialle se poté stala opět kapitánkou na letounu Boeing 747-400 u společnosti Air France. Ve volném čase létá navíc na menších sportovních letounech . Tato stále  půvabná dáma si dodnes dělá čas na rodinu a přátele. Concorde pro ni znamenal splnění snu o létání nadzvukovou rychlostí a je ráda , že jej ještě může vídat třeba na letišti v Paříži – byť už jen na zemi.  Jak sama o sobě říká – ctí tradiční hodnoty , ale na druhou stranu není žádnou  feministkou. „Nejsem rozhodně anděl , ale jsem ráda , že jsem jim díky Concorde mohla být blíže“. Tato věta zazněla v jednom rozhovoru pro list Libération a přesně vyjadřuje její vztah ke krásnému bílému stroji. Klenotu letectví , technologickému zázraku  své doby. Tak jej Beatrice Vialle vidí i dnes. Létání s Concorde bylo pro ni opravdovým kouzlem a když skončilo , bylo to jako když Vás opustí někdo – koho máte opravdu rádi…

Tři pilotky , tři různé osudy žen , které měly možnost létat dvojnásobnou rychlostí zvuku s mimořádným letounem. Patří jim díky tomu čestné místo po boku jejich kolegů a je jen dobře, že se s ženami za řízení dopravních letounů můžeme setkat čím dál častěji. Concorde již nelétá , ale vzpomínky na něj jsou stále živé.

 video z jednoho z posledních letů Concorde u Air France , jako druhý pilot letěla právě Beatrice Vialle